sovchoz

[Rusky sovětskoje chozjajstvo – sovětské hospodářství], státní zemědělský podnik v Sovětském svazu, v němž byly půda, budovy, stroje, hospodářská zvířata i veškerá produkce ve vlastnictví státu. Zaměstnanci sovchozů byli státními pracovníky pobírajícími mzdu, na rozdíl od členů kolchozů, kteří byli formálně družstevníky. Sovchozy byly zakládány od roku 1918 a jejich význam výrazně vzrostl během násilné kolektivizace zemědělství na přelomu 20. a 30. let 20. století. Kolektivizace, prosazovaná stalinským režimem, vedla k nucenému vyvlastňování soukromých rolníků, likvidaci tzv. kulaků a rozsáhlým sociálním otřesům na venkově. Přechod na sovchozní a kolchozní hospodaření byl často provázen represí, deportacemi a hladomory, zejména na Ukrajině a v jižních oblastech Sovětského svazu. Sovchozy měly sloužit jako centralizovaně řízené velkovýrobní jednotky s vyšší mírou mechanizace a přímou kontrolou státu nad produkcí. Z hospodářského hlediska byly sovchozy řízeny plánovitě v rámci státní ekonomiky a fungovaly na základě principu chozrasčotu, tedy formální hospodářské odpovědnosti za plnění plánovaných ukazatelů. Navzdory deklarovaným cílům efektivity se však sovchozní systém potýkal s nízkou produktivitou, nedostatkem motivace pracovníků a chronickými problémy zásobování. Po rozpadu Sovětského svazu, po roce 1991 byly sovchozy postupně privatizovány, transformovány nebo zanikly, čímž tento typ státního zemědělského podniku definitivně ztratil svůj původní význam.