kulak

[Z ruštiny кулак – pěst], původně označení majetnějšího rolníka v carském Rusku, který vlastnil větší hospodářství, půdu, dobytek nebo zemědělské nástroje a mohl zaměstnávat námezdní pracovníky. Pojem neměl původně jednoznačně hanlivý význam a označoval sociálně-ekonomickou vrstvu venkovského obyvatelstva. Po bolševické revoluci roku 1917 byl výraz kulak postupně ideologizován a používán jako politická nálepka pro údajné „třídní nepřátele“ na venkově. V období násilné kolektivizace zemědělství na konci 20. a počátku 30. let 20. století se pojem stal nástrojem propagandy a represe. Za kulaky byli často označováni nejen skutečně majetnější rolníci, ale i střední a drobní hospodáři, kteří odmítali vstup do kolektivních hospodářství. Politika tzv. dekulakizace zahrnovala vyvlastňování majetku, deportace, nucené práce a v některých případech i fyzickou likvidaci označených osob. Tento proces měl zásadní sociální a hospodářské důsledky, vedl k rozvratu tradičního venkova, poklesu zemědělské produkce a prohloubení hladomorů. V širším smyslu se pojem kulak stal symbolem represivní praxe totalitního režimu, kdy byla sociální kategorie zneužita k legitimizaci politického násilí. V poválečných letech byl termín přejímán i v dalších státech socialistického bloku jako hanlivé označení „vesnického boháče“ či odpůrce kolektivizace.