Jaroslav Seifert



Poezie

[Sajfrt], *23.9.1901 (Praha) – †10.1.1986 (Praha), český básník. Ve 20. letech 20. století byl spoluzakladatelem, členem a mluvčím uměleckého hnutí Devětsil. Od proletářské poezie (Město v slzách (1921), Samá láska (1923)) směřoval Seifert k poetismu. V tomto období opustil logickou významovou výstavbu textu a širokým proudem volně řazených asociací, překvapivým spojováním významů a slovními hříčkami objevoval krásu i v nejprostších věcech (Na vlnách TSF). Na začátku 30. let se ústředním motivem jeho tvorby stala vzpomínka jako nostalgická evokace ztraceného dětství a domova (Jablko z klína, Ruce Venušiny, Jaro sbohem). V době hrozby fašismu a okupace Seifertova poezie reagovala na mnichovské události, posilovala národní sebevědomí a oslavovala květnové povstání roku 1945 (Zhasněte světla, Vějíř Boženy Němcové, Světlem oděná, Kamenný most, Přilba hlíny). Do Seifertovy tvorby 50. let pronikla melancholie harmonizovaná hledáním kladných hodnot v české krajině, Praze, národní tradici i v návratech k matce (Šel malíř chudě do světa, Píseň o Viktorce, Maminka, Chlapec a hvězdy). Ve sbírkách 60. až 80. let Seifertova poezie ztvárňuje plynutí času a motiv smrti, verše jsou i nadále intimním vyznáním, ale i nepatetickým obrazem všedních dnů (Koncert na ostrově, Halleyova kometa, Odlévání zvonů, Deštník z Piccadilly, Morový sloup, Býti básníkem). V letech 70. publikoval převážně v samizdatech, neboť se aktivně prosazoval proti komunistickému režimu. V roce 1984 obdržel Jaroslav Seifert Nobelovu cenu za literaturu.



Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 24. 8. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: avantgarda, carmina figurata, česká literatura, Devětsil, František Bidlo, František Gross, ideogram, Jaroslav Kaiser, Jiří Kolář, Josef Palivec, Kazimierz Andrzej Jaworski, Píseň písní, poetismus, Praha, Právo lidu, rondó, Vátjo Draganov Rakovski.

Sdílet: Facebook Twitter



Reklama: