fotoelektronová emise



Vnější fotoelektrický jev – emise elektronů z povrchu látek následkem světelného ozáření. Experimentálně byly zjištěny tři zákony, jimiž se fotoelektronová emise řídí: a) fotoelektronová emise nastane jen tehdy, je-li vlnová délka dopadajícího záření menší než určitá mezní hodnota, která závisí na druhu látky; b) probíhá-li fotoelektronová emise, je nasycený fotoelektrický proud přímo úměrný intenzitě dopadajícího světla; c) rychlost, s níž vystupují elektrony z dané látky, vzrůstá s klesající vlnovou délkou a nezávisí na intenzitě osvětlení. První a třetí zákon, které jsou z hlediska klasické fyziky nevysvětlitelné, vyložil A. Einstein na základě kvantových představ o světle. Při fotoelektronové emisi vstoupí světelné kvantum (foton) do vzájemného působení s jedním elektronem v látce a předá mu svoji energii velikostí hc/λ (hPlanckova konstanta, c- rychlost světla, λ – vlnová délka). Tato energie se spotřebuje především na uhrazení tzv. výstupní práce, a zbytek si odnese elektron ve formě kinetické energie, s níž vystoupí z látky. Aby fotoelektronová emise vůbec nastala, musí být energie fotonu alespoň rovna výstupní práci. Odtud plyne existence mezní vlnové délky. Fotoelektronová emise sehrála důležitou roli v rozvoji kvantové teorie. Prakticky se využívá ve fotonkách, fotonásobičích a v televizních snímacích kamerách.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 20. 9. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: fotoelektrický proud.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: