celibát



[Latina], kněžské bezženství, ustanovené formou nařízení v celé křesťanské církvi (v letech 300–306 a 325). Od roku 692 byla povinnost celibátu zmírněna ve východní církvi. Po církevním schizmatu (roku 1054) byl celibát v řeckokatolické církvi omezen jen na řádové duchovenstvo. V západní církvi po pádu říše západořímské (5. století) nebyl celibát v praxi dodržován. Obrat k jeho obnově přineslo až reformní clunyjské hnutí. Byl prosazován Jindřichem II. v Německu a Robertem II. ve Francii. V českém státě bylo manželství kněží a obsazování církevních úřadů jejich syny doloženo ještě za Přemysla I. Otakara. Závaznost celibátu pro všechny duchovní římskokatolické církve potvrdil II. lateránský (roku 1139) a tridentský koncil (v letech 1545–1563). V husitské době a v době reformace 16. století byl celibát v protestantských církvích zrušen. V římskokatolické církvi byl celibát opět potvrzen roku 1967 encyklikou Pavla VI.



Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 2. 8. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: katolicismus, maronité, pravoslaví, protestantismus, rity katolické.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: