bazilika



[Řečtina], úřední budova basilea, římské soudní a obchodní budovy rázného stavebního typu. Od 4. století základní typ křesťanské sakrální stavby odpovídající nové funkci (dějiště kultu a shromaždiště) a dispozičně odvozený z římské baziliky pro světská shromáždění. Orientovaná longitudinální budova o 3 až 5 lodích oddělených sloupy nebo pilíři s převýšením přímo osvětlené hlavní lodi (kryté sedlovou střechou, boční lodi mají střechy pultové), s interiérem uzavřeným plochým stropem nebo otevřeným do krovu, s oltářním prostorem na východní (apsida) a vstupním průčelím na západní straně (nartex, atrium, ambit). Vývoj dispozice pokračoval zařazením chóru, transeptu (s proporčním využitím modulu křížení) a krypty. V předrománské a románské architektuře byla dispozice propracována ztrojením transeptu a zmnožením apsid, vyvinutím západního průčelí (westwerk). Interiér je členěn tribunami, triforii, slepými arkádami a zejména valenou a později i křížovou klenbou. Exteriér baziliky vytváří ucelený, skládáním jednotlivých prvků vzniklý systém (dvojice věží v průčelí, věže na východní straně a nad křížením, pročlenění architektonickými články), podobně jako rytmicky uspořádaný interiér (arkády, tribuny, triforia a okna). Baziliky byly zdobeny mozaikami, později nástěnnými malbami, reliéfy, plastikami. Vývoj bazilikálního typu vyvrcholil v komplexu gotické katedrály.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 5. 5. 2004
Autor: -red-

Odkazující hesla: Chrám sv. Víta, dóm, francouzské výtvarné umění, Hagia Sofia, hirsauská škola, italské výtvarné umění, kaple, karolínské výtvarné umění, Kartágo, kostel, pastoforium, raně křesťanské výtvarné umění, římské výtvarné umění, románské výtvarné umění, švýcarské výtvarné umění.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: