bajt

[Z anglického byte] – jednotka digitálních dat, tvořená pevnou skupinou bitů. Standardně obsahuje osm bitů (\(1\,\text{B} = 8\,\text{bitů}\)), a představuje tak nejmenší adresovatelnou jednotku paměti většiny moderních počítačů. Historicky se délka bajtu lišila (5 až 9 bitů), než byla standardizována na osmibitový formát.

Bajt umožňuje reprezentaci jednoho znaku v textových kódech, např. sedmibitovém ASCII (\(2^7 = 128\) znaků) nebo osmibitových rozšířených kódech, které umožňují až \(2^8 = 256\) různých znaků. Z bajtů se skládají větší jednotky datových kapacit, jako kilobajt (\(1\,\text{KB} = 1024\,\text{B}\)), megabajt a gigabajt. V mezinárodní soustavě jednotek (SI) se používají i binární násobky s předponami kibi, mebi, gibi atd. – např. \(1\,\text{KiB} = 1024\,\text{B}\).

V informatice má bajt zásadní význam při ukládání, přenosu a zpracování dat. Každý paměťový registr, adresa v paměti či datový paket bývá vyjádřen jako posloupnost bajtů. Bajt je tak základní jednotkou fyzické i logické struktury všech digitálních systémů. V moderních procesorech tvoří bajt nejmenší přenášenou jednotku mezi operační pamětí a procesorem a je určující pro architekturu počítače (např. 32bitová či 64bitová).