datová propustnost

Anglicky throughput, často též bandwidth) udává, kolik digitálních dat je zařízení, rozhraní nebo síť schopna přenést či zpracovat za jednotku času. Vyjadřuje se obvykle v bitech a násobcích bitů za sekundu (bit/s, Mb/s, Gb/s) nebo bajtech za sekundu (B/s), viz jednotky digitální informace. Teoretická (nominální) propustnost rozhraní bývá vyšší než efektivní propustnost dosažená v praxi, protože skutečný výkon snižují režie protokolů, latence, kolize/obsazení linky, řízení toku či kvalita služby (QoS).

Propustnost se týká pamětí (např. RAM: GB/s), sběrnic a rozhraní (např. PCIe), úložišť (SSD/HDD: MB/s a IOPS) i sítí (Ethernet, Wi-Fi, WAN). Je komplementární k latenci (zpoždění) – vysoká propustnost neznamená nutně nízkou latenci a naopak. V síťové oblasti se rozlišuje simplexní, poloduplexní a plně duplexní provoz; u pamětí a úložišť hraje roli paralelismus kanálů a front (queue depth). Pro návrh systémů se propustnost posuzuje v kontextu celé cesty dat: CPU ↔ cache/RAM ↔ sběrnice ↔ úložiště ↔ síť, aby se předešlo úzkým hrdlům.