archeologie



[Řečtina], historická věda zkoumající na základě hmotných pramenů hlavní zákonitosti a konkrétní průběh nejstarších dějin lidstva do období, kdy jsou k dispozici písemné prameny. Hmotné prameny, tj. výrobní nástroje a jimi vytvořené materiální statky, neobsahují na rozdíl od pramenů písemných přímou výpověď o historických událostech; historické závěry na nich založené mají proto charakter vědecké rekonstrukce. Specifika hmotných pramenů vyžaduje, aby je získávali a zpracovávali specialisté – archeologové. Podle povahy pramenů a jejich časové či prostorové příslušnosti se archeologie tradičně dělí na pravěkou, časně historickou, slovanskou, středověkou ap. Relativně samostatným oborem je archeologie klasická, studující zvláště řecké a římské památky. K plnění svých úkolů si archeologie vytváří vlastní pracovní metody a postupy (například stratigrafie a typologie ). Archeologie využívá výsledků historických věd a ve stále větší míře uplatňuje i postupy přejaté z přírodních a technických věd. Základní prameny a pozorování se získávají terénními výzkumy; teoretické zobecnění předchází laboratorní zpracování a časové zařazení hmotných pramenů. Základními pracovišti v ČR je Archeologický ústav AV ČR, muzea a vysoké školy.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 7. 1. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: archeologická prospekce, atlas zeměpisný, etnogeneze, Gajmanova mohyla, halštatské období, Josef Zvěřina, Miroslav Bárta, Národní muzeum, oppidum, Památky archeologické, prehistorie, Thomas Edward Lawrence.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: