Voltaire



[Voltér], *21.11.1694 – †30.5.1778, vlastním jménem François Marie Arouet, francouzský filozof, spisovatel, publicista, historik a encyklopedista. Považován za nejvšestrannější ztělesnění francouzského osvícenství 18. století. Pocházel z katolické rodiny notáře, byl vychován jezuity. Spisovatelský talent osvědčil již v rané tvorbě (drama Oedipe, epos Henriade) s proticírkevní tendencí. Za protiteologické a protikatolické spisy několikrát uvězněn. Hledal útočiště v Anglii, přijal Lockův senzualismus a popularizoval fyzikální obraz světa I. Newtona. Reprezentoval proud v osvícenství, který požadoval reformy absolutismu. Teprve koncem života se přikláněl k republice. Opíraje se o filozofii J. Locka a fyziku I. Newtona, přibližoval se v hlavních filozofických spisech (Filozofické listy, Filozofický slovník, Traktát o metafyzice) ideám věčnosti a nestvořitelnosti hmoty, jejího pohybu, uznávání determinovanosti přírodních i společenských jevů. Vědomí pokládal za atribut hmoty, duši za závislou na skladbě těla. Zastánce osvícenského absolutismu, vyzdvihoval vladaře typu Jindřicha IV. nebo Petra I. Velikého. V letech 1750-1752 žil na dvoře Fridricha II. Velikého, od roku 1758 na svém statku ve Fernay u Ženevy. Hlasatel principu tolerance (Rozprava o snášenlivosti), uplatňoval jej i ve vztahu k ateismu. Podával duchaplnou kritiku náboženství a filozofické metafyziky zejména leibnizovského typu (Candide). V nejrozsáhlejším díle Pojednání o mravech a duchu národů zavedl pojem a obor filozofie dějin, formuloval koncepci světových dějin a v mnohém směru založil novodobé pojetí dějepisectví. Historii chápal jako boj člověka o vzdělání a pokrok. V dramatech (Zaire) zůstává ještě v rámci estetiky klasicismu, v Malých románech jej již překračuje. Se smyslem pro spravedlnost se zastával obětí feudální justice. Jako představitel raného osvícenství vedl boj na dvě fronty, proti absolutismu a církvi i proti radikálnějším směrům v osvícenství, což je vyjádřeno i v jeho heslech Ecrasez l'Infâme (Rozdrťte tu hanebnost) a ve výroku "Kdyby boha nebylo, museli bychom jej vynalézt". Zastával sociálně účinnou filozofii ("Skutečný filozof přemýšlí, aby měnil"). To se odrazilo i v jeho neobyčejně rozsáhlé korespondenci. Voltairův vliv na veřejné mínění ve Francii i v Evropě byl nesmírný. Sehrál významnou roli v přípravě Velké francouzské revoluce (jeho ostatky, jež církev odmítla pohřbít, byly přeneseny do Panthéonu) i ve vývoji světového filozofického myšlení.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 11. 6. 2017
Autor: -red-

Odkazující hesla: antiklerikalismus, Anton Vantuch, Charles de Saint-Évremond, Claironová, deismus, Dmitrij Alexejevič Golicyn, Dumesnilová, encyklopedisté, filozofie dějin, Francois de La Mothe Le Vayer, francouzská literatura, francouzské divadlo, Gustave Lanson, Jacques Bénigne Bossuet, Joachim Johann Winckelmann, Karel Havlíček Borovský, Karel Jindřich Seibt, Lekain, literární kritika, osvícenská literatura, osvícenství, Richard Aldington, Rockwell Kent, satira, Thomas Arthur de Lally-Tollendal, Velká francouzská revoluce.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: