vestfálský mír

Systém mírových smluv ukončujících třicetiletou válku. Mírová jednání se konala v letech 1644–1648 ve dvou vestfálských městech Münsteru (delegace Francie) a Osnabrücku (delegace Švédska) se zástupci císaře Ferdinanda III. a jeho spojenců v římskoněmecké říši. Politiku Francie v té době řídil J. Mazarin, Švédska A. G. Oxenstierna, z habsburských diplomatů nejvýznamněji M. Trauttmannsdorff. Vestfálský mír byl kompromisním vyústěním dosažené rovnováhy sil se zajištěním velmocenského postavení monarchie rakouských Habsburků, Francie a Švédska. Švédsko získalo Západní Pomořany (s Rujanou), Wismar, Brémy, Verden a hospodářskou kontrolu ústí Vezery, Labe a Odry. Francie města Mety, Toul a Verdun a části Alsaska (Sundgau). Braniborsko si udrželo Horní Falc a Sasko Lužnici. Rýnská (Dolní) Falc byla obnovena v rozsahu z roku 1621 a předána synu Fridricha V. Falckého. Švýcarsko a Nizozemsko přestaly být pokládány za součást římskoněmecké říše. Císařská moc v říši se stala zcela závislou na říšském sněmu a říšští stavové obdrželi faktické potvrzení své svrchovanosti (nesměli se pouze spolčovat proti zájmům císaře a říše). Restituční edikt z roku 1629 byl odvolán a náboženské poměry byly upraveny podle stavu z roku 1624 v duchu zásad augšpurského náboženského míru, rozšířeného na kalvinisty. Habsburské diplomacii se podařilo zatlačit vliv politicky aktivní české pobělohorské emigrace. V důsledku toho Čechy, Morava a Slezsko zůstaly součástí habsburských držav (náboženské svobody byly zaručeny jen pro Slezsko) a Habsburkové posílili svou moc v rakouských, českých i uherských zemích. Mírové smluvy byly podepsány 24.10.1648. Provedení mírových podmínek na území římskoněmecké říše (úhrada finančních požadavků, stanovení hranic, odchod cizích vojsk) kontroloval v letech 1649–1651 norimberský exekuční sněm.