vermikulit

Patří do skupiny fylosilikátů nebo šupinkových silikátů. Obsahuje prvky magnézia a hliníku. Je hnědý, bronzový, někdy nazelenalý, dokonale štěpný, perleťově lesklý na štěpných plochách. Soustava jednoklonná. Vyskytuje se v podobě lupenitých a šupinkovitých agregátů. Při zahřívání velmi výrazně zvětšuje objem (8–20x) – exfoliace. Tvrdost 1,5, hustota 2,3–2,7 g·cm^-3, lom je nerovný, vryp zelenavě bílý. Vzniká chemickým zvětráváním nebo hydrotermální přeměnou biotitu a flogopitu při interakci pegmatitů s hadci. Vyskytuje se i v jílovcích. Použití jako zvukově izolační a termoizolační materiál ve stavebnictví, mazadlo, plnivo, na výrobu filtrů, jako nosič chemikálií, pěstební substrát, do kompostů na provzdušnění, jako stelivo v příbytcích zvířat. Název vermikulit pochází z latinského slova vermiculare (červík, připomínají jej zahřáté krystaly vermikulitu). Naleziště ve světě: Palabora (cca 40%) v Jižní Africe, v severozápadní Číně a ve Virginii a Severní Karolíně v USA, v České republice v okolí Kremže (je vázán na hadce) a v okolí Zlaté Koruny.