Tomáš Garrigue Masaryk



Hlavy států / Biografie / Politologie / Filozofie

*7.3.1850 (Hodonín) – †14.9.1937 (Lány), český filozof, sociolog, pedagog, politik a státník. Zakladatel československého státu a první prezident ČSR. Studoval filozofii na univerzitě ve Vídni (1872-1876) a v Lipsku (1876-1878). V letech 1879-1882 byl docentem vídeňské univerzity, od roku 1882 byl mimořádným a od roku 1897 řádným profesorem filosofie na univerzitě v Praze. Základními východisky jeho filozofie byly protestantský teismus bez zjevení a mystiky, důraz na eticko-psychologické aspekty sociálních jevů a vědomí soudobé krize. Přednášel dějiny filozofie, logiku, etiku, základy sociologie a psychologie. Významně se podílel na organizaci českého vědeckého života, v roce 1884 založil měsíčník Athenaeum (v něm rozvinul boj proti zastáncům pravosti Rukopisů) a byl iniciátorem vydání nové české národní encyklopedie Ottova slovníku naučného. V roce 1887 zformuloval spolu s K. Kramářem a J. Kaizlem liberálně intelektuálskou skupinu tzv. realistů, působící nejdříve v rámci staročeské, později mladočeské strany. V roce 1891 byl Masaryk zvolen za mladočechy poslancem rakouské říšské rady a českého zemského sněmu, v roce 1893 se pro rozpory s vedením mladočeské strany obou mandátů vzdal. Zastával program autonomie českých zemí v habsburské monarchii, odmítal český nacionální a státoprávní radikalismus a hlásal pozitivní politiku postupného posilování českých hospodářských a kulturních pozic v Rakousko-Uhersku a pozvolné demokratizace podunajské říše. Svou politickou koncepci opíral o nábožensky chápanou humanitní ideu (Česká otázka, Naše nynější krise, Jan Hus, Karel Havlíček) a o víru v celosvětově progresívní vývoj, v němž se prosazuje věda proti mýtu, demokracie proti teokracii, absolutismu a diktatuře (Ideály humanitní). Zvláštní pozornost věnoval sociální otázce, dělnickému hnutí a kritice marxismu (Otázka sociální), kritizoval vypjatý nacionalismus a antisemitismus, angažoval se v zápasech za všeobecné hlasovací právo a osmihodinovou pracovní dobu. V letech 1900-1914 stál v čele tzv. realistické strany (v letech 1900-1905 nesla název Česká strana lidová, v letech 1905-1914 Česká strana pokroková), v letech 1907-1914 byl za ni poslancem rakouské říšské rady. V letech před první světovou válkou se intenzívně zabýval slovanskou otázkou a česko-slovenskou vzájemností. Po vypuknutí války stál u zrodu domácího odboje, v prosinci 1914 odešel do zahraničí, aby získal vlády dohodových mocností pro národně osvobozenecký program Čechů a Slováků. Spolu s E. Benešem a M. R. Štefánikem stanul v čele československého zahraničního odboje, v letech 1916-1918 byl předsedou Národní rady československé v Paříži. Zasloužil se o vytvoření československých legií v Rusku, ve Francii a v Itálii, v květnu 1917 odjel do Ruska, kde urychlil vznik československého vojska. Podporoval Prozatímní vládu a demokratické složky ruského politického tábora, jako svědek Říjnové revoluce k ní zaujal negativní postoj. V březnu 1918 odjel přes Japonsko do USA, kde navázal jednání s prezidentem Wilsonem. V květnu 1918 koncipoval a spolupodepsal tzv. Pittsburskou dohodu mezi českými a slovenskými krajanskými organizacemi v USA. Dne 18.10.1918 se stal předsedou prozatímní československé vlády a jejím jménem vydal téhož dne Deklaraci nezávislosti Československa. 14.11.1918 byl v Praze zvolen Revolučním národním shromážděním prvním prezidentem ČSR, 21.12.1918 se vrátil do vlasti. Jako prezident (znovu byl zvolen v letech 1920, 1927 a 1934) a nejvýraznější politická osobnost nového státu působil k rychlé konsolidaci poválečných poměrů na bázi parlamentní demokracie. Stal se hlavou politické skupiny "Hradu", reprezentující liberální a reformně socialistické síly v meziválečné československé politice. Usiloval o vyřešení národnostního problému ČSR v duchu koncepce národnostního státu podle švýcarského modelu. 14.12.1935 se ze zdravotních důvodů vzdal prezidentského úřadu a až do své smrti žil na zámku v Lánech. Masarykův ideový a politický odkaz se stal významnou oporou československých demokratických sil v zápase s fašismem, nacizmem a komunistickým totalitarismem, jeho dílo bylo mocensky tabuizováno a oficiální ideologií odsuzováno. Svým vlivem a autoritou přesáhl Masaryk hranice ČSR a patří ke světově uznávaným humanistickým myslitelům.



Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 14. 12. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: Břetislav Foustka, Česká strana národně socialistická, Česká strana pokroková, československý odboj za první světové války, Čestná legie, Charlotta Kotíková, Detvan, Eduar Albert, Edvard Beneš, Emanuel Rádl, Emanuel Viktor Voska, Emil Hácha, Erazim Kohák, filozofie dějin, František Drtikol, František Drtina, Franz Brentano, herderismus, hilsneriáda, hlasisté, Hrad, Jan Blahoslav Kozák, Jan Gebauer, Jan Herben, Jan Masaryk, Jan Patočka, Jiří Klecanda, Jiří Kolář, Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, Josef Král, Josef Tvrdý, Kamil Krofta, Karel Čapek, Karel Jaroslav Obrátil, Karel Kramář, Karel Vorovka, meliorismus, Milan Rastislav Štefánik, Národní rada československá, Pittsburská dohoda, pozitivismus, Praha, prezident ČR, realismus, Rukopisy, slovakofilské hnutí, státoprávní program, Václav Havel, Vasil Kaprálek Škrach, Vavro Šrobár, Washingtonská deklarace.

Sdílet: Facebook Twitter



Reklama: