hlasisté

Historie, politika, skupina mladé slovenské inteligence, která usilovala v letech 1898-1918 v duchu učení T. G. Masaryka a L. N. Tolstého o obrodu kulturního a politického života na Slovensku. Hlasisté se soustředovali kolem časopisu Hlas . Do okruhu spolupracovníků Hlasu patřili například A. Štefánek, B. Pavlů, J. Roman, M. Hodža, F. Houdek, I. Hrušovský. Hlasisté byli ideologicky a politicky diferencovaní. Sjednocoval je odpor proti polofeudálnímu uherskému režimu a snaha o prosazení demokratických reforem (všeobecné volební právo, svoboda tisku a shromažďování, reforma správy a soudnictví, bezplatné vzdělání). Orientovali se zejména na slovenské rolnictvo a usilovali o získání vlivu na dělnické hnutí. Cestu k rychlejšímu rozvoji slovenského společensko-politického života viděli ve spolupráci s čechy (myšlenka jednotného československého národa, čechoslovakismus). Hlasisté nedokázali svůj program uskutečnit a nezískali ani širší společenskou základnu. Skupina hlasistů přispěla k oživení slovenského politického života a k rozvoji česko-slovenské spolupráce. Její význam však byl v meziválečné ČSR přeceňován.