srdečná dohoda



Entente cordiale – britsko-francouzská smlouva (1904). Obavy z mezinárodně-politických aktivit Německa i jeho ekonomické síly vedly na počátku 20. století k postupnému sbližování Británie a Francie (i přes předchozí ochlazení vztahů v důsledku fašodské krize). Na britské straně byl zastáncem odstraňování třecích ploch zejména král Eduard VII. a ministr zahraničí markýz Landsdowne, na francouzské ministr zahraničí Théophile Delcassé. Důsledkem těchto snah bylo 8.4.1904 podepsání tzv. srdečné dohody v Londýně. Signatáři se v ní dohodli na vyřešení vzájemných sporů v mimoevropských oblastech (Madagaskar, západní Afrika, Nový Foundland, Nové Hebridy, Siam). Nejvýznamnější částí smlouvy byl francouzský závazek respektovat britské pozice v Egyptě a britský závazek uznat francouzské nároky v Maroku. I když srdečná dohoda nebyla vojenským paktem a neobsahovala žádné protiněmecky zaměřené body, představovala důležitý milník při vytváření pozdějšího bloku Dohody před první světovou válkou.

Datum vytvoření: 31. 3. 2008
Datum aktualizace: 31. 3. 2008
Autor: mim

Odkazující hesla: Britsko-ruská dohoda, fašodská krize.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: