šintoismus

Tradiční japonské náboženství zformované na základě animistických představ a šamanismu v období raného feudalismu. Proces formování šintoismu na území Japonska probíhal současně s upevňováním buddhismu, po jehož zakotvení v japonské tradici vypracovalo duchovenstvo obou soupeřících náboženství modus vivendi nazvaný Rjóbu Šinto (Dvojjediný šintoismus), podle něhož se bohové šintoismu uznávají za inkarnace (avatáry) různých postav buddhismu. Šintoismus, který byl od revoluce Meidži (1868) až do porážky Japonska v 2. světové válce státním náboženstvím, měl více podob: dynastický šintoismus vyznávala císařská rodina, odvozující svůj původ od bohyně slunce Amaterasu, tennoiemus, zbožšťující (deifikující) panovníka, chrámový šintoismus, spjatý s kultem místních i na území celého Japonska uznávaných bohů, domácí šintoismus, spojený s kultem bohyně Amaterasu, lidový či vulgární šintoismus, vázaný na kult lokálních božstev a duchů, jež nepřešla do systému státního šintoismu a jejichž obřady byly vykonávány v přírodě. Roku 1946 se církevní organizace šintoismu oddělily od státu a chrámový šintoismus byl organizačně rozdroben mezi jednotlivé chrámy a chrámová sdružení.