prožívání



Procesuální modalita více či méně vědomých obsahů psychiky představující kontinuální proud (tok) duševního dění, v němž jsou akcentovány především emocionální a volní kvality, emocionálně zabarvená evidence minulého, přítomného a budoucího v aktuálním časovém okamžiku (prožitek), více či méně plynulý proud vědomých reflexí a asociací s více či méně výrazným citovým přízvukem, krajně individuální psychický proces "uskutečňovaný mezi dvěma póly oduševnělou bytostí a horizontem prostředí", souhrn duševních dějů zrcadlící emocionální pozici "já" vůči všem aspektům vnějších i vnitřních aktivit subjektu, jedna ze dvou základních dimenzí psychiky (prožívání, chování). Prožívání prezentuje jeden z nejstarších psychologických pojmů stojící v centru psychologického bádání. Mentalistická, tj. z introspekce vycházející psychologie pokládala prožívání jednostranně za jediný předmět zkoumání (prožívání jako bezprostředně dostupné subjektu, tj. evidovatelné introspekcí). Behavioristé naopak studium prožívání z psychologie vyloučili, i když jeho existenci nepopřeli (prožívání jako fenomén, který je pro svou subjektivitu nepřístupný vědeckým metodám). V obecné rovině znamená "prožívat" evidovat určité obsahy vědomí, pocitově je hodnotit a reagovat na toto hodnocení určitou snahou. Kategorizace prožívání na obsahy (vjemy, představy, myšlenky), city a snahy je však umělou abstrakcí, neboť lze učinit fenomenologický rozdíl mezi prožívání jako individuálním "obrazem života" a stavem vědomí (L. Klages), stejně jako lze pokládat poměrně ohraničené stavy prožívání za nejmenší elementy proudu duševního dění (W. Dilthey). Předmětem prožívání může být vnější svět, stav vlastního organismu i vlastní mysli. Prožitky, klasifikované na kognitivní (poznávací) a patické (citové), na imprese (dojmy) a ideje (myšlenky), si subjekt uvědomuje jako příslušné k "já", může však existovat i neuvědomované prožívání, při němž má prožívající jedinec vědomí určitého stavu mysli, neuvědomuje si však (nezná) jeho příčiny (souvislosti). Současná psychologie, která vyšla ze starší identifikace dvou základních stránek prožívání (průběhové, tzv. aktu prožívání, a intencionální, tj. obsahu a zaměřenosti na konkrétní objekt), chápe prožívání ve dvou stěžejních významech: a) jako vnitřně ori entovaný projev těch snah a přání, jež se v individuálním vědomí odrážejí jako dynamika boje motivů při volbě cílů člověka v procesu jeho adaptace na prostředí; b) jako specifickou aktivitu nejlépe identifikovatelnou v odrazu náročných životních situací, v nichž je ohroženo dosažení individuálně významných cílů, resp. uchováni určitých ideálů a hodnot. Současně byla prokázána i hypotéza o prožívání vyšších živočichů (savců).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 3. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: charakter, inkongruence, jáství, nevědomí, zážitek.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: