novozélandské výtvarné umění



Zahrnuje kulturu polynéského národa Maorů, původních obyvatel ostrova, který osídlil Nový Zéland v 10.–14. století, a od 1. poloviny 19. století též umění evropských přistěhovalců (hlavně Britů), jejichž projev se mísí s maorskou tradicí. K starobylým památkám novozélandské výtvarné umění patří malby ve skalních jeskyních (zobrazení zvířat, lidí s loďkami), řezba v kosti, dřevě a kameni (obrazy mýtů a hrdinných bájí, dynamické ornamentální motivy – dvojité spirály, závitky, zdobící architektonické články, pracovní nástroje, loďky, zbraně, dýmky), později též zdobené tkaniny (geometrický vzor) a architektonické památky (dřevěné domy s dvouspádovými střechami pokrytými trávou, zásobní sýpky na sloupech). Po vpádu Britů vzniká architektura v evropském stylu, zdobená zpočátku maorskou řezbou (kostely v Otaki). K uměleckému rozvoji došlo v 2. polovině 19. století, charakteristický byl rozvod měst (Wellington, Christchurch) s pravoúhlou sítí ulic, nadbytkem náměstí, parků, zpočátku ve stylu novoklasicismu (u sakrální architektury i novogoticismus), od 30. let 20. století nastal obrat k moderní architektuře, ovlivněné americkým uměním (organická architektura ). Od 70.–90. let 19. století vznikala též významná díla malířská a sochařská, vycházející z realismu, obohaceného novými tendencemi evropské malby (krajinářská „canterburská škola“ v čele s A. F. Nicollem, *1886 – †1953, monumentální nástěnné malby L. Mitchella v Lower Hutt, sochařská díla L. O. Grosse, poetické dřevoryty E. M. Taylora, *1906, zpodobujíci přírodu Nového Zélandu i život a legendy Maorů).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 19. 3. 2007
Autor: -red-

Reklama: