kult



Podstatná součást každého náboženství, spočívající v souhrnu úkonů (obětí, magických praktik, modliteb), jež vytvářejí rituál. Cílem kultu je vnější projev náboženské úcty nebo získání přízně nadpřirozených sil. Nejstarší formy náboženských kultů představovaly magické obřady kultů přírodních sil (démonů), fetišů, totemů, idolů a kult mrtvých; teprve v pozdějším období vznikl kult božstev, posléze jediného boha a světců. V přeneseném slova smyslu představuje kult náboženskou víru jako odraz historických, společenských a etnicko-geografických podmínek, jež určovaly předmět i formu konkrétního kultu (kult kmenových božstev, nejvyšší bytosti, umírajících a znovuvzkříšených bohů, héroů, kult slunce, předků, kult utrpení). – Ve starověku se po formální stránce rozlišovaly kulty soukromé (konané jednotlivcem za svou osobu, rodinu nebo za kultovní sdružení) a kulty veřejné (konané oficiálními představiteli obřadníky, kněžími). Po obsahové stránce se výrazně prosadil kult rodový (sepětí členů rodu s určitým božstvem bez vazby ke konkrétnímu místu; v Římě například kult lánů, penálů, génia), kulz místní (vazba náboženské představy či sakrálního jevu na konkrétní místo, kde většinou později vznikl oltář svatyně ap.), který prošel vývojem od totemismu k uctívání polyteistického božstva a přežíval mnohdy sociální či etnické migrace i změny společenství a státního zřízení a kult mrtvých (kult předků, duchů, duší), který vznikl na nízkém stupni vývoje náboženských představ (animistická víra v posmrtnou existenci zesnulých bytostí) a který s proměnami společenství nabyl nových forem (řecký kult zemřelého-héroa, spojený většinou s místním kultem, například Thésea v Athénách). Zvláštní skupinu tvoří tzv. kult nesmrtelných (z taoismu odvozená víra v tělesně nesmrtelnou bytost, v niž se člověk mění úmrtím na základě asketické průpravy a síly vůle). Z hlediska předmětu uctívání byly nejpočetnější kulty mateřské, vyvíjející se z fantazijních odrazů skutečného významu mateřství v prvobytně pospolné společnosti přes náboženské idoly rodové společnosti (kult pramatek rodů, matek rodového hospodářství) až ke kultu Matky země (Gaia, Gé) a kultu Velkých matek (Isis, Kybelé, Párvatí), jejichž ohlasy doznívají v křesťanském kultu Panny Marie;.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 14. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Jeroboám I., kultovní sdružení, pravěké umění, řecké náboženství a mytologie, šamanismus, svěcení.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: