Kavkaz

Členité hornaté území na hranici Ruska (Dagestán, Čečensko, Ingušsko, severní a jižní Osetie, Kabardino-Balkarská republika, Karačajevo-Čerkesská republika a Adygea), Gruzie, Ázerbájdžánu a Arménie; mezi mořem Černým a Kaspickým, na jih od Kuma-manyčské sníženiny. Kavkaz zahrnuje Předkavkazsko, Velký Kavkaz (často jen Kavkaz) a Zakavkazsko s Malým Kavkazem a Arménskou vysočinou. Pohoří vulkanického původu, plocha přibližně 440 000 km². Velký Kavkaz (dlouhý 1 100 km) tvoří dvě rovnoběžná pásma: Hlavní (též Vodorazdeľnyj, nejvyšší hora Kavkazu El'brus, 5 642 m n. m., má západní a východní vrchol, nachází se v Karabaldinsko-balkarské autonomní republice) a Boční hřeben. Velký Kavkaz na severu je oddělen od jižního Malého Kavkazu hlubokým tektonickým údolím s nížinami Kolchidskou na západě a na východě Kuro-Araksanskou. Rozprostírá se mezi Krasnodarem a Baku. Četné vrcholy jsou zaledněny, sněžná čára leží v 2 700–3 000 m n. m. Asi 2 000 ledovců (největší Dychsu, Bezingi) zaujímá 1 428 km². Kavkaz je pramennou oblastí mnoha řek (Kura, Terek, Rioni). Z jezer je největší Sevan (v Arménii). Území Kavkazu vyniká velkou pestrostí geomorfologickou i vegetační. Kavkaz vyvrásněn v třetihorách, tvořen krystalickými břidlicemi, výlevnými horninami a granity. Četná lázeňská a rekreační střediska. Islámské náboženství. Kavkaz býval přirozenou hranicí mezi Osmanskou říší a Ruskem. Turistický ruch, treking, cyklistika, alpinismus, rafting. Studiem Kavkazu se zabýval Emanuel Fait, český zeměpisec, v letech 1894–1895 získal doktorát za práci Kavkaz, jeho přírodní krásy, poměry národo-hospodářské, národopis a místopis. Roku 65 př. n. l. na Kavkaz pronikl Pompeius a začal řešit problematiku Blízkého východu v římské politice. Hlavní vrcholy Kavkazu (nadmořská výška v metrech): Velký Kavkaz: Eľbrus 5 642, Dychtau 5 203, Koštantau 5 151, Puškinův štít 5 100, Šchara 5 068, Džangitau 5 058, Kazbek 5 033, Katyntau 4 970, Rusaveliho štít 4 960, Ušba 4 700. Malý Kavkaz: Gjamyš 3 724. Arménská vysočina: Aragac: 4 090.