Josef Svatopluk Machar



*29.2.1864 – †17.3.1942, český básník; fejetonista Času. V rané subjektivní lyrice v reakci na lumírovský básnický verbalismus usiloval odpatetizováním a zprozaičtěním výrazu vyjádřit individualistickou deziluzi generace 90. let. Kritický pohled se sarkastickými protiměšíáckymi tóny charakterizuje jak jeho intimní a politickou lyriku (Confiteor, Golgata, Zde by měly kvést růže), tak veršovanou epiku (Magdaléna) i satiru (Boží bojovníci). Odklon od současnosti se projevil v historické epice, cyklicky zachycující dějiny lidstva (Svědomím věků); Macharovo pojetí historie je tu založeno na oslavě antiky (V záři helénského slunce), odmítání křesťanství (Jed z Judey) a obdivu k silným osobnostem (On). V próze se Machar soustředil zvláště k memoárové fejetonistice (Konfese literáta) a k protiklerikální a protirakouské publicistice velkého dobového ohlasu (Katolické povídky, Řím, Antika a křesťanství). Verše psané po 1. světové válce (Tiistium Praga I-C, Na okraj dnů) vyjadřují bezvýchodnou skepsi.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 19. 10. 2005
Autor: -red-

Odkazující hesla: causerie, česká literatura, Česká moderna, československý odboj za první světové války, Friedrich Nietzsche, Ivan Jakovyč Franko, jamb, Karel Horký, Karel Jaroslav Obrátil, Manifest moderny 1895, Novina, satira, sonet, Vojtěch Martínek, Zdeněk Pešat, Zenon Przesmycki.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: