Ivan Jakovyč Franko



*27.8.1856 – †28.5.1916, ukrajinský prozaik, básník, vědec, publicista, překladatel, jedna z nejvýznamnějších osobností ukrajinské kultury 19. a začátku 20. století. V letech 1877 a 1880 byl zatčen a obviněn z účasti v socialistickém hnutí. Byl vydavatelem západoukrajinského časopisu (Svit, Žyttja i slovo), spolupracovníkem a redaktorem polských pokrokových novin (Praca, Kurjer Lwowski). V 90. letech se stal zakladatelem západoukrajinské radikální strany a radikálního časopisu Narod. Pracoval téměř ve všech odvětvích literární tvorby. V básnických sbírkách se pojí střízlivá rozumová úvaha a občanský patos s hlubokým citovým prožitkem. Vrcholem Frankova básnického díla jsou poémy Ivan Vyšenskyj, Mojžíš (č. ve výboru Poezie) a Smerť Kaina (Kainova smrt). Povídky (Na dně, Boa constrictor), romány (Boryslav se směje, Osnovy suspilnosti – Základy špolečnosti, Perechresni stežky – Zkřížené cesty), drama Ukradené štěstí jsou kritickým obrazem Frankovy doby, zejména jejích sociálních rozporů a psychologických problémů. Významné místo v jeho tvorbě zaujímají vědecké práce z dějin a teorie literatury, folkloristiky, etnografie a stylistiky i překlady (Sofokles, Horatius, Ovidius, W. Shakespeare, J. Milton, G. G. Byron, J. W. Goethe, H. Heine, V. Hugo, P. Verlaine, H. Ibsen, A. S. Puškin, A. Mickiewicz, z české literatury K. Havlíček Borovský, J. Neruda, S. Čech, J. Vrchlický, J. S. Machar.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 28. 5. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: František Rell.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: