jazz



[Angličtina], džez – specifický typ hudby, na jejímž utváření mělo výrazný podíl černošské obyvatelstvo USA. Ve 20. letech 20. století i později označení veškeré dobové zábavné a taneční hudby dotčené těmito černošskými vlivy, zprvu i název nejnápadnějšího nového prvku této hudby, tj. souboru bicích nástrojů. Spojení jazz age (jazzový věk) se používá k označení doby, v níž tato hudba pronikala do širšího povědomí (20. léta 20. století). Jazz je relativně homogenní a specifická, přitom však velmi dynamická oblast hudby, jež se zformovala na přelomu 19. a 20. století jako výsledek syntézy různých hudebních prvků, zejména hudební kultury afrických černochů deportovaných do USA a hudby evropských přistěhovalců. Synkretizační a syntetizační procesy probíhaly výrazněji v černošském prostředí nuceném přejímat bělošské vlivy. Specifika jazzu je tvořena především uplatňováním navzájem spjatých principů beatové organizace hudebního průběhu (stabilizovaný metricko-rytmický rastr) a improvizačního vkladu jazzového hudebníka. Vedle těchto jevů se zformovaly zvláště intonační praktiky, osobitý tónový ideál ap. Charakteristiku jazzu vytvářejí však i principy, jež jsou výrazem komplexnějších mimohudebních skutečností: kolektivní charakter jazzu, partnerská spolupráce výjimečných individualit, instrumentální či vokální virtuozita jako prostředek k rozvinutí originálního stylu projevu, splývání osobností skladatele, interpreta a posluchače. Za hlavní momenty dějin jazzu se pokládají: afroamerický hudební folklór předcházející vzniku jazzu (pracovní písně, náboženské písně, blues ap. – tyto projevy se vyvíjejí i po vzniku jazzu), archaický neworleánský jazz konce 19. století, klasický jazz prvních desetiletí 20. století, swingová éra (30. a 40. léta – sblížení s bělošskou populární hudbou), krystalizace moderního (černošskými prvky nasycenějšího) jazzu v podobě stylové vlny bopu (40. léta – od této doby se hovoří o moderním jazzu), reakce na bop v podobě tzv. progresívního, cool a west coast jazzu, dále hard bop, free jazz (radikální přestavba jazzového výraziva probíhající od 60. let 20. století). Důležitými momenty vývoje jazzu jsou jeho vazby na jiné typy hudby: na americký muzikál, na dobovou produkci běžné taneční, spotřební hudby, na blues jako součást americké lidové hudby ap. na straně jedné, na evropskou vážnou hudbu na straně druhé (i v ní se objevily pozoruhodné pokusy o syntézu). K nejvýraznějším osobnostem klasického jazzu patřili L. Armstrong, M. Davis, D. Ellington, E. Fitzgerald nebo Ch. Parker. U nás patřili k jeho průkopníkům hlavně J. Ježek, J. Traxler, R. A. Dvorský, E. F. Burian, později také K. Vlach nebo G. Brom.



Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 23. 2. 2021
Autor: -red-

Odkazující hesla: Aretha Franklin, Art Ensemble of Chicago, blues, Daniel Barenboim, hot, improvizace, Laco Déczi, Louis Armstrong, Mahalia Jackson, Pavel Smetáček, Sarah Vaughan, scat, Sidney Bechet, sweet music, swing, tanec společenský.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: