swing

Jazzový styl a způsob rytmického cítění, který dosáhl největší popularity ve 30. a první polovině 40. let 20. století. Jako hudební styl je spojen především s velkými orchestry neboli big bandy, tanečními sály a rozhlasovým vysíláním. Jako rytmický princip označuje pružné, nerovnoměrné členění dob a zvláštní napětí mezi pravidelným pulsem a synkopami. Swing se vyvinul z neworleanského a chicagského jazzu, blues a rané orchestrální hudby 20. let. Big band býval členěn na sekce saxofonů, trubek a trombonů, které doplňovala rytmická sekce klavíru, kytary, kontrabasu a bicích. Aranžmá střídala přesně zapsané pasáže s improvizovanými sóly a často využívala odpovědi mezi jednotlivými sekcemi. K nejvýznamnějším kapelníkům patřili Duke Ellington, Count Basie, Benny Goodman, Fletcher Henderson, Chick Webb, Jimmie Lunceford, Artie Shaw a Glenn Miller. Swingová éra přinesla velkou popularitu sólistům, jako byli Louis Armstrong, Coleman Hawkins, Lester Young nebo Billie Holiday. Hudba swingu úzce souvisela s tanci lindy hop, jitterbug a dalšími afroamerickými tanečními formami. Přestože se později stal masovou zábavou, jeho základy vytvořili převážně afroameričtí hudebníci a tanečníci. Komerčně úspěšné bělošské orchestry často přebíraly aranžérské i interpretační postupy černošských kapel. Po druhé světové válce význam big bandů oslabil kvůli ekonomickým změnám, nástupu menších souborů a nových stylů, zejména bebopu. Swing však nezanikl: pokračoval v tradičním jazzu, taneční hudbě, vokálním jazzu i pozdějších revivalových směrech a zůstává základní součástí jazzového rytmického jazyka.