hot jazz

Dobové označení užívané zejména ve 20. a 30. letech 20. století pro energický, improvizačně zaměřený jazz. Termín vymezoval živý a rytmicky výrazný způsob hry proti uhlazenější taneční a salónní hudbě označované někdy jako sweet jazz. K hot jazzu bývá řazen neworleanský jazz, chicagský jazz, raný dixieland a část raného swingu. Typická byla kolektivní improvizace, synkopovaný rytmus, výrazné sólové chorusy a bezprostřední zvuk malých souborů s trumpetou nebo kornetem, klarinetem, trombonem a rytmickou skupinou. K významným představitelům patřili Louis Armstrong, King Oliver, Jelly Roll Morton, Sidney Bechet, Johnny Dodds, Bix Beiderbecke a další hudebníci raného jazzu. Armstrongův důraz na sólovou improvizaci a osobní výraz významně proměnil jazz od kolektivní hry k modernějšímu pojetí sólisty. Pojem hot jazz není přesně vymezeným samostatným stylem s jednotnými pravidly. Jde spíše o historické označení způsobu interpretace a části raného jazzového repertoáru. V současnosti se používá hlavně v historických přehledech nebo ve spojení s revivalem tradičního jazzu.