IQ



Lékařství / Informatika

[Zkratka anglického intelligence quotient], inteligenční kvocient, zkratka pro vystižení úrovně intelektových schopností jedince, zavedená roku 1912 německým psychologem W. Sternem. Vystihuje míru rozumových schopností subjektu ve vztahu k určitému standardu. Vychází z předpokladu, že intelektové schopnosti zjišťované inteligenčními testy jsou v lidské populaci rovnoměrně rozloženy podle Gaussovy křivky. Původně IQ sloužil k vystižení míry odlišnosti rozumového vývoje dítěte od normy (průměru) a udával se jako poměr mentálního věku ke kalendářnímu násobený stem. Předpoklad konstantnosti tohoto typu IQ v případě opoždění (urychlení) mentálního vývoje platí pouze do věku 13–14 let, kdy se rozumový vývoj zpomaluje. V současnosi se používá tzv. odchylkový (deviační) IQ, vystihující polohu jedince v rozložení výsledků osob téhož věku v určitém inteligenčním testu. Výpočet je prováděn tak, že populačnímu průměru je přiřazena hodnota 100 a vzdálenost od tohoto průměru je měřena v jednotkách směrodatné odchylky, pro niž je zvolena hodnota 15 (Wechslerova inteligenční zkouška) či 16 (Stanfordova-Binetova inteligenční zkouška). Průměrná hodnota v populaci je IQ = 95 až 110, při oligofrenii (duševní zaostalosti) je IQ < 68, hodnota 130 a více odpovídá nadprůměrné inteligenci. V technických oborech se někdy užívá modifikované aplikace IQ v hodnocení umělé inteligence.



Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 9. 3. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: mentální věk, Wiliam Stern.