inhibice



Psychologie
Psychologie, zastavení, zpomalení (zbrzdění) či bránění průběhu psychického, neurofyziologického nebo sociálně psychologického procesu (funkce) i v případě, kdy jsou přítomny potřebné spouštěcí momenty; v nejobecnějším náhledu opak facilitace; a) jeden z hlavních pojmů reflexologie I. P. Pavlova, vysvětlující základní principy činnosti nervové soustavy v modelu součinnosti podráždění (excitace) a útlumu (inhibice); b) omezené spektrum jednání, projevující se neschopností projevit (uvolnit) v patřičné míře různé psychické obsahy (city, myšlenky), způsobené vnitřní překážkou bránící normálnímu průběhu psychické činnosti; c) jedna z forem krátkodobého selhání paměti (blok paměti); d) v psychoanalýze zástava určitého duševního procesu vli vem silnějšího procesu či funkce (inhibice sexuální touhy strachem); e) sociální inhibice, spočívající v útlumu sociálně ínterakční aktivity, navozeném vnitřními podmínkami motivace.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 28. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Hans Jürgen.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: