hard rock

Tvrdší forma rockové hudby, která se vyvinula ve druhé polovině 60. let 20. století zejména ve Velké Británii a Spojených státech. Vychází z blues rocku, rhythm and blues, psychedelického rocku a garage rocku. Typické jsou hlasité zkreslené elektrické kytary, výrazné riffy, důrazná rytmická sekce, kytarová sóla a často vypjatý vokální projev. K přímým předchůdcům patřili The Kinks, The Who, Cream, The Jimi Hendrix Experience a Jeff Beck Group. Na přelomu 60. a 70. let styl vymezily zejména skupiny Led Zeppelin, Deep Purple a Black Sabbath. Black Sabbath současně významně přispěli ke vzniku heavy metalu, jehož hranice s hard rockem byly zpočátku neostré. V 70. letech patřili k významným představitelům také Aerosmith, Bad Company, Thin Lizzy, AC/DC, Kiss, Rainbow, Uriah Heep, Nazareth a část tvorby skupiny Queen. Hard rock se stal důležitou součástí stadionových koncertů, přičemž někteří interpreti kladli důraz na rozsáhlou pódiovou a světelnou show. V 80. letech styl nezanikl ani nebyl pouze zastíněn heavy metalem. Naopak získal nové komerčně úspěšné podoby, například glam metal a arena rock, reprezentované skupinami Van Halen, Def Leppard, Bon Jovi, Mötley Crüe nebo Guns N' Roses. Zároveň pokračovaly starší skupiny jako AC/DC, jejichž album Back in Black patří k nejprodávanějším rockovým nahrávkám. V 90. letech část hardrockové estetiky převzaly grunge a alternativní metal. Na bluesově orientovaný hard rock navázali například The Black Crowes, zatímco další skupiny spojovaly styl s punkem, funkem nebo moderním metalem. Hard rock zůstává širokou oblastí, která se od heavy metalu obvykle liší silnější vazbou na blues, jednodušší harmonií a méně extrémním zvukem.