pop rock

Široké označení pro hudbu, spojující nástrojové a výrazové prvky rocku s melodickou, přehlednou a komerčně přístupnou stavbou popových písní. Typické jsou výrazné refrény, kratší stopáž, tradiční sloka-refrénová forma, elektrické kytary, baskytara a bicí doplněné podle období klavírem, smyčci, syntezátory nebo elektronickou produkcí. Kořeny pop rocku sahají do 60. let, kdy skupiny jako The Beatles spojovaly rock and roll s propracovanou melodikou a studiovou tvorbou. Samotné označení se začalo používat pro hudbu stojící mezi tvrdšími nebo experimentálnějšími podobami rocku a lehčím popem. Hranice žánru proto nejsou pevné a za pop rock mohou být v různých obdobích označováni velmi rozdílní interpreti. V 70. letech se k pop rocku řadila část tvorby Eltona Johna, Fleetwood Mac, Electric Light Orchestra, Wings nebo skupiny Queen. V 80. letech styl výrazně ovlivnily syntezátory, videoklipy a stadionová produkce; významnými představiteli byli například Bryan Adams, The Police, Dire Straits nebo pozdější tvorba Tiny Turner. V 90. letech a po roce 2000 se označení uplatňovalo u kytarových skupin, písničkářů i interpretů kombinujících rock s moderním popem. Pop rock může zahrnovat prvky power popu, soft rocku, country rocku, alternativního rocku i dance-popu. Od hard rocku se zpravidla liší menším důrazem na těžké riffy a virtuózní sóla, od čistě elektronického popu naopak častějším využíváním rockové kapely. Rozhodující bývá rovnováha mezi rockovým zvukem a snadno zapamatovatelnou písňovou formou. Protože jde o velmi širokou a proměnlivou kategorii, nelze pop rock chápat jako jednotný historický směr ani jím označit většinu populární hudby. Výraz slouží především k popisu průniku dvou rozsáhlých oblastí – popu a rocku.