syntezátory

Elektronické hudební nástroje, které vytvářejí nebo zpracovávají zvuk pomocí různých metod syntézy. Zvuk je obvykle generován oscilátory nebo digitálními algoritmy a dále upravován filtry, zesilovači, obálkami, modulátory a efekty. Nástroj může mít klaviaturu, ale může být ovládán také sekvencerem, počítačem, dotykovou plochou nebo jiným řídicím zařízením. První elektronické nástroje 20. století, například teremin a ondes Martenot, ještě nebyly syntezátory v dnešním smyslu. Rozvoj moderní syntézy přinesly ve 40. a 50. letech studiové systémy RCA a v 60. letech modulární nástroje Roberta Mooga a Dona Buchly. Minimoog z roku 1970 zpřístupnil přenosný syntezátor koncertním hudebníkům. Subtraktivní syntéza začíná harmonicky bohatým signálem, z něhož filtr odebírá části spektra. Aditivní syntéza skládá zvuk z jednotlivých sinusových složek. Frekvenční modulace (FM) vytváří nové spektrální složky vzájemným ovlivňováním oscilátorů. Dalšími metodami jsou wavetable syntéza, granulární syntéza, fyzikální modelování a práce se vzorky. Analogové syntezátory zpracovávají elektrické napětí v souvislé podobě, digitální používají číselné výpočty a softwarové syntezátory existují jako programy nebo zásuvné moduly. Hybridní nástroje kombinují analogové a digitální části. Standard MIDI, zavedený v 80. letech, umožnil propojit syntezátory, sekvencery a počítače různých výrobců. Syntezátory zásadně ovlivnily elektronickou hudbu, filmovou hudbu, rock, pop, funk, disco, hip hop, house, techno a řadu dalších žánrů. Významnými výrobci a nástroji jsou mimo jiné Moog, ARP, Oberheim, Sequential Circuits, Roland, Yamaha, Korg a jejich modely Minimoog, ARP 2600, Prophet-5, Roland Jupiter-8, Yamaha DX7 nebo Korg M1.