acid rock

Tvrdší, hlasitější a improvizačně zaměřená podoba psychedelického rocku, která se rozvinula v polovině a druhé polovině 60. let 20. století, především ve Spojených státech. Termín souvisí se slangovým označením LSD jako acid a s tehdejší psychedelickou kulturou, nelze jej však vymezit pouze jako hudbu inspirovanou halucinogenními drogami. Styl vyrůstal z blues rocku, garage rocku, folku a experimentální hudby. Typické jsou dlouhé skladby, rozsáhlé instrumentální improvizace, zkreslení a zpětná vazba elektrických kytar, nezvyklé studiové efekty, proměnlivá dynamika a texty využívající surrealistické, snové nebo mystické obrazy. Koncerty často doplňovaly barevné projekce a světelné show. Významným centrem byla oblast San Franciska, zejména čtvrť Haight-Ashbury a koncertní sály Fillmore a Avalon Ballroom. K acid rocku bývají řazeny různé části tvorby skupin Jefferson Airplane, Grateful Dead, Big Brother and the Holding Company, Quicksilver Messenger Service, Iron Butterfly, The Doors a hudebníků kolem Jimiho Hendrixe. Hranice mezi acid rockem a psychedelickým rockem nejsou přesné. Výraz psychedelický rock je širší a zahrnuje i jemnější, popovější nebo studiově experimentální tvorbu, zatímco acid rock bývá spojován s těžším zvukem a koncertním jamováním. Dobové výrazy head music nebo psychedelic music se překrývaly, nejsou však vždy úplnými synonymy. Na přelomu 60. a 70. let se prvky acid rocku podílely na vzniku hard rocku, heavy metalu, progresivního rocku a později stoner rocku. Jako samostatné označení se acid rock po skončení hlavního období psychedelie používal méně často.