difraktografie



[Dyfraktografie, latina + řečtina], fyzika a technika, metoda strukturální analýzy, souhrn experimentálních postupů založených na využití difrakce elektromagnetického záření (například rentgenovou) a částic (elektronů, neutronů, atomů, molekul) na struktuře látek. Aplikace při určování polohy atomů v molekule nebo krystalové mřížce, při studiu kmitů krystalové mřížky, magnetické struktury krystalů, vlastností povrchů apod. Pro různé účely se používá záření nebo částice podle typických difrakčních vlastností (vlnová délka, závislost difrakce na atomovém čísle, spinu). Pro zpracování výsledků v difraktografii částic se užívají složité matematické metody rekonstrukce center rozptylu. Vysoká rozlišovací schopnost difraktografie odpovídá mikroskopickému zvětšení asi 108krát. Jednotlivými typy difraktografie jsou například rentgenografie, elektronografie a neutronografie, užívané jako základní metody výzkumu kovů, polovodičů, krystalů, makromolekul.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 28. 3. 2007
Autor: -red-

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: