dedukce



[Latina], typ usuzování a metoda zkoumání, při níž se z premis použitím určitých pravidel dospívá k novému tvrzení, tzv. závěru, důsledku. Je přechodem od obecného ke zvláštnímu. Ačkoli termín dedukce použil až A.M.T.S.Boéthius, v důkazových prostředcích dedukce užíval již Aristoteles (První analytiky). F.Bacon (a tradice anglického empirismu) vyzdvihoval pravost poznání v indukci, R.Descartes považoval dedukci za protiklad intuice. Velkým stoupencem dedukce byl G.W.Leibniz. Dialektika považuje dedukci a indukci za vzájemně vnitřně podmíněné a spjaté tak „nevyhnutelným způsobem jako syntéza a analýza“ (B. Engels).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 21. 11. 2000
Autor: -red-

Odkazující hesla: axiomatická soustava, důkaz, metoda, myšlení a jazyk, Robert Grassman, rozumové poznání, úsudek, usuzování.

Reklama: