Betlémská hvězda

Nebeský úkaz zmíněný v evangeliu podle Matouše, který měl podle biblického vyprávění vést mudrce z východu k místu narození Ježíše Krista v Betlémě. Text evangelia popisuje hvězdu jako znamení narození „krále Židů“, aniž by však poskytoval astronomicky přesný popis její povahy. V průběhu dějin byla Betlémská hvězda vykládána různými způsoby, a to jak teologicky, tak astronomicky. Mezi nejčastěji diskutované přírodní interpretace patří mimořádně jasná kometa, nova či supernova, případně vzácná konjunkce planet, zejména Jupiteru a Saturnu. Známá je zejména hypotéza trojité konjunkce Jupitera a Saturnu v roce 7 př. n. l., kterou zkoumal například J. Kepler. Jiní badatelé považují Betlémskou hvězdu za symbolický nebo literární prvek, navazující na starozákonní prorocké motivy a astrologické představy doby. V tomto pojetí hvězda neodkazuje na konkrétní astronomický jev, ale plní teologickou funkci znamení božského zásahu do dějin. Motiv Betlémské hvězdy sehrál významnou roli v křesťanské ikonografii, liturgii a lidové tradici, zejména v souvislosti s vánočními svátky a betlémy. Přes rozsáhlé mezioborové bádání zůstává její skutečná povaha nejasná a je předmětem diskuse na pomezí astronomie, historie a teologie.