antropomorfismus

[Latina < řečtina], přenášení vlastností a charakteristik lidské psychiky na předměty neživé přírody, nebeská tělesa, živé nebo mytologické bytosti; tendence vykládat skutečnost analogií s člověkem, jeho prožíváním a jednáním. Naivní antropomorfismus proniká prvobytné formy světového názoru, přičítá neoduševnělým jevům schopnost jednat a mít zážitky. Tento druh antropomorfismu převládá na raných stupních vývoje náboženství (animismus). Živelný antropomorfismus přerůstá v náboženský antropomorfismus, v promítání podoby a atributů člověka na vymyšlené objekty, na boha či bohy a jiné nadpřirozené síly. I bohové tzv. vyšších náboženství mají antropomorfní ráz přes popírání této skutečnosti teology těchto náboženství. Antropomorfní původ náboženství odhalil již v antice Xenofanés, později myslitelé 17. a 18. století (Spinoza ), osvícenství a zejména Feuerbach, spatřující v antropomorfismu nejvlastnější podstatu náboženství. Jako způsob myšleni je antropomorfismus vlastní dětem, avšak jeho ohlasy nalézáme i v umění, – zvláště v poezii, jazyce, včetně řeči vědy (automat „si pamatuje“, „řeší úkol“) což se opírá o objektivně existující shody mezi člověkem a mechanismem a je i plně legitimní, neztrácejí-li se ze zřetele podstatné rozdíly kvalitativně odlišných procesů.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 10. 1. 2004
Autor: -red-

Odkazující hesla: Giordano Bruno, materialismus, přírodní zákony, teleologie, zoomorfismus.

Reklama: