Ludwig Feuerbach



*28.7.1804 – †13.9.1872, německý materialistický filosof, kritik náboženství, ateista. Představitel německé klasické filosofie. Syn právníka J. P. A. Feuerbacha. Od studia teologie se obrátil k hegelovské filosofii a stal se neortodoxním stoupencem a představitelem její levice. Po obhájení disertace (1828) byl jmenován soukromým docentem na univerzitě v Erlangenu. Za anonymně vydanou knihu Myšlenky o smrti a nesmrtelnosti (1830) byl zbaven možnosti působení na univerzitě. Značnou část svého života byl nucen žít na venkově, poslední léta v nouzi. V historickokritických dílech o novověké filosofii sledoval postupnou emancipaci buržoazního myšlení z teologických pout. V průběhu 30. let zesilují u Feuerbacha materialistické tendence, v roce 1839 ve studii Ke kritice Hegelovy filosofie se s hegelovským idealismem definitivně rozešel. Vypracovával vlastní materialistickou filosofii a po mnoha letech nadvlády idealismu obnovil materialismus na německé půdě: Podstata křesťanství, Předběžné teze k reformě filozofie a Zásady filozofie budoucnosti. Odrážejí zrání revoluční situace v předbřeznovém Německu. V revolučním roce 1848-49 působil na veřejné mínění svými Přednáškami o podstatě náboženství. Byl poslancem frankfurtského parlamentu a čelným představitelem radikálního křídla Hegelovy školy, avšak jeho abstraktní antropologický materialismus neumožňoval hlubší pochopení revolučních bojů této doby, ani nemohl být programem revoluční akce. Hlavním životním dílem Feuerbacha byla nesmiřitelná kritika náboženství, v ní pokročil nad osvícenství 18. století. Člověka chápal jako psychologickou bytost, jako materiální objekt a myslící subjekt, z této pozice odmítal některé teze mechanického a vulgárního materialismu. Podstatu člověka však interpretoval biologicky. V možnost neidealistické dialektiky nevěřil, a proto odmítl hegelovskou i jakoukoliv jinou dialektiku. V pojetí společenských vztahů, které omezoval na vztahy interindividuální, vycházel z rodové podstaty člověka. Za hybnou sílu lidské vůle pokládal touhu po štěstí, která však vede k pocitu morální povinnosti, protože šťastný nemůže být nikdo v izolaci od druhých lidí. Feuerbachova etika je protináboženská, humanistická a demokratická, avšak chybí jí historickomaterialistická základna. Vliv Feuerbachovy filosofie se projevoval v německé ideologii, tzv. ideologii opravdového socialismu, dále v myšlení ruských revolučních demokratů, zejména N. A. Dobroljubova a N. G. Černyševského, ale také v oblasti literární a umělecké, kde zapůsobil na řadu básníků a spisovatelů předbřeznového Německa. (G. Keller, H. Heine, G. Herwegh, Ch. F. Hebbel aj).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 19. 10. 2005
Autor: -red-

Odkazující hesla: antropologický princip, antropologismus, antropomorfismus, dialektický materialismus, eudaimonismus, filozofie, Friedrich Daniel Ernst Schleiermacher, fyziologický idealismus, George Eliot, Jakob Böhme, Ján Horanský, jednota, Johann Paul Anselm Ritter von Feuerbach, Johannes Müller, Max Stirner, mladohegelovci, německá klasická filozofie, petraševci, spekulace, vědomí, Vissarion Grigorjevič Bělinskij, základní filozofická otázka, zpředmětnění, zprostředkování.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: