analýza

Psychologie, a) příjem a rozlišování specifických podnětových energií periferními částmi analyzátorů (receptory) s následujícím tříděním podnětů podle jejich signálního významu v centrálním nervovém systému (analytická činnost mozkové kůry); b) základní myšlenková činnost tvořící v dialektické jednotě s procesem syntézy aktivní složku obecné kategorie poznání. Analýza se spolu se syntézou účastní každého poznávacího aktu, jednotlivých psychických procesů (vnímání, představování) i dílčích myšlenkových operací (logicko-matematické operace). Výsledkem sepjatosti analýza a syntézy je pojem; který je syntézou vyanalyzovaných (obecných a podstatných) vlastností objektů a jevů, na vyšším stupni teorie, soustava pojmů, vysvětlující určitou stránku skutečnosti. Jednota analýza a syntézy je zdrojem jednoty smyslového a rozumového poznání; c) způsob zjištování a interpretace psychoterapeuticky významných okolností jedincova života, používaný hlubinnou psychologii (psychoanalýza S. Freuda, Adlerova individuální psychologie, Jungova analytická psychologie). Metoda postupného odhalování anamnestických souvislostí, představovaná například Rogersovou nedirektivní psychoterapií.