válečné lodě
Lodě
Plavidla specializovaná pro námořní (říční) boj. Nejstarší válečné lodě se objevily již v 2. tisíciletí př.n.l. u starých Egypťanů a u obyvatel Kykladských ostrovů v Řecku. Byly to nevelké veslice opatřené na předním vazu klounem. Zdokonaleny byly Foiničany (2 řady vesel nad sebou), k největšímu rozvoji došlo v antickém Řecku (monery, diery, triery, od 4. století př.n.l. i oktery a pentery). Řecká plavidla byla převzata Římany. V 1. století se objevily nové typy, zejména liburna, z níž se vyvinuly byzantské dromony. Antické válečné lodě byly opatřeny klounem k najetí do lodi protivníka. Pomocnými zbraněmi byly válečné stroje na palubách, jež umožňovaly zapálit, poškodit nebo zničit loď nepřítele. Posádky se nadto ostřelovaly z luků a ručních praků. Ve středověké Evropě se válečná plavidla vyvíjela ve dvou liniích. Ve Středomoří byly rozvíjeny antické vzory (galéra). V severní Evropě dominovala vikinská plavidla, později kogy a hulky. Od 15. století byla výzbroj lodí doplněna děly. K progresivnímu rozvoji stavby lodí došlo na Pyrenejském poloostrově (karavela), v 16. století se nejlepší válečnou lodí stala portugalská galeona. V 17.–19. století byly základem válečného loďstva námořních velmocí řadové lodě. Vedle nich vznikla řada dalších menších typů (fregata, korveta, pinasa, briga, škuner). Od poloviny 19. století se prosazoval parní pohon a pancéřování (poprvé užito v krymské válce Francouzi). Do 70. let byl parní pohon kombinován s plachtami. Od 2. poloviny 19. století nastal rychlý rozvoj moderních pancéřových válečných lodi (křižníky, dreadnoughty, bitevní lodě, torpédoborce, ponorky). V současnosti je válečná loď prostředek vojenského námořnictva, určený k plnění bojových úkolů a zabezpečení bojové činnosti na mořích (jezerech, velkých řekách). Válečné lodě se dělí podle určení na bojové, speciální a pomocné. Jsou vybaveny raketovou, minovací a odminovací technikou a dalšími bojovými prostředky. Některé nesou letouny a vrtulníky. K řízení zbraňových komplexů, k zabezpečení plavby, k velení a spojení, k průzkumu vzdušného a námořního nepřítele jsou vybaveny radioelektronickými a jinými technickými prostředky. Každá válečná loď musí mít vnější rozlišovací znak a označení státní příslušnosti (vlajku), musí jí velet důstojník, jehož jméno je uvedeno v seznamu důstojníků vojenského námořnictva, a musí mít posádku podřizující se vojenské kázni. Válečné lodě a jejich posádky podléhají na širém moři výsostné moci státu, k němuž příslušejí.
Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 1. 8. 2023
Autor: -red-
Reklama: