terorismus

Používání teroru, tedy fyzického či psychického násilí nebo hrozby násilí, proti jednotlivcům či skupinám obyvatelstva s cílem dosáhnout určitých požadavků. Pojem terorismus je užíván od 19. století, může se vyskytovat v různých podobách, rozlišujeme terorismus individuální, prováděný izolovaným jedincem, a terorismus organizovaný, jehož původcem jsou teroristické skupiny, které mohou působit i na mezinárodní úrovni. Terorismus dále členíme na kriminální (účelem je získání osobní výhody, např. přepadení banky), patologický (příčinou je psychický stav teroristy) a politický, který má určitá specifika. Politický terorismus je prováděn bez pohnutek, ne kvůli osobním a materiálním výhodám, akce je uskutečněna kvůli účinku ke třetí osobě (ten, na kom je pácháno násilí, není pro teroristy důležitý) a jejím cílem bývá ovlivňování veřejného mínění či zastrašování politických odpůrců. Politický terorismus dělíme na dvě základní formy. Tou první je terorismus represivní, označován často také jako terorismus státní, poněvadž je prováděn státními orgány proti vnitrostátním nebo zahraničním protivníkům státu (jednotlivcům, politickým stranám, skupinám obyvatelstva i cizím státům), resp. protivníkům jeho politického režimu. Typickým příkladem represivního terorismu byly procesy v nacistickém Německu, v bývalém SSSR či činnost tzv. Eskader smrti v latinské Americe. Druhou formu politického terorismu nazýváme terorismus podvratný, jenž je charakteristický činností nestátních skupin, které se snaží terorem prosadit změny v sociálních vztazích nebo chtějí upozornit na svůj politický program. Podvratný terorismus mívá podobu národně osvobozeneckého boje (např. ETA ve Španělsku či Irská republikánská armáda v Severním Irsku) nebo je prováděn z ideologických důvodů (kupříkladu italská extrémně levicová organizace Rudé brigády). Projevuje se vraždami či únosy prominentních osob, bombovými útoky apod.