sumerské výtvarné umění



Rozvíjelo se od 2. poloviny 4. tis. př.n.l. jako umění teokratického charakteru s výraznou tendencí ke statické formě a monumentalitě. Architektura předdynastického období zahrnuje sídliště urbanistického charakteru a chrámové areály na terasách (Unik, Eridu) s členěnými stěnami a geometrizující mozaikovou výzdobou z barevných hliněných hřebů, dispozičně anticipujících zikkurat. V sochařství převládá naturalistické pojetí a zájem o velké objemy spolu s kompoziční vyrovnaností a úsilím o monumentalitu (z Uruku fragment stély s lovem na lva, alabastrová váza s pásovou výzdobou v nízkém reliéfu s rituálními výjevy i volná plastika – tzv. Dáma z Varky), glyptiku reprezentují válečková pečetidla s volnou kompozicí rituálních a náboženských výjevů, zobrazení zvířat i dekorativních vlysů, po relativním úpadku začátkem 3. tis. př.n.l. se v raně dynastickém období zesilovala výrazovost se smyslem pro pohyb a dramatická figurální podání, architektura začleňovala zdí izolované chrámové areály (Chafádží, Tell Asmar, Mari) a palácové komplexy, dispozičně soustředěné kolem ústředního dvora (Kiš), do jednotného urbanistického celku, pro sochařství je charakteristická jednota typu, ikonografie a do jisté míry i stylu, zájem o barevné kontrasty a o geometrický tvar (Mari, Lagaš, ve volné plastice převážně chrámového určení převládá motiv oranta – obětníka s expresívním výrazem obličeje (soubor sošek z Tell Asmaru). Ve II. raně dynastickém období zesiluje realistické cítění a úsilí vyjádřit monumentalitu objemem, u reliéfu historické narativností (Eannatumova stéla z Lagaše, oslavující vítězství nad Ummou řadami výjevů v horizontálních pásech, votivní deska Urnanšeho z Lagaše jako stavebníka chrámu), glyptika zpřesňuje kompozici, objevují se motivy hrdinů zápasících se zvířaty (Gilgameš), náboženské a mytologické náměty a výjevy z posvátných hostin, umělecké řemeslo reprezentují soubory z královských hrobů v Uru (standarta s válečnými a mírovými výjevy, inkrustovaná červeným vápencem, lazuritem a perletí v bitumenovém podkladu, zlatá býčí hlava z harfy). Po akkadském období se novosumerské umění programově vrací k raným formám (třístupňový zikkurat Urnammua v Uru), ikonografie se vrací k typu oranta – obětníka, stojícího před bohem, vedoucí tendencí je snaha o monumentalitu ve statické formě, například soubor soch Gudey, jemně modelovaných v tvrdých materiálech (diorit) a využívajících světla a stínu, v glyptice se radikálně omezují mytologické náměty.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 3. 5. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: akkadské výtvarné umění, elamské výtvarné umění.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: