sorpce

[Latina], zachycování složky plynné nebo kapalné směsi (sorbátu) na povrchu nebo v objemu jiné fáze (sorbentu). Souhrnně zahrnuje adsorpci (děj na povrchu) a absorpci (pronikání do objemu). Podle povahy interakce může probíhat jako fyzikální sorpce (typicky van der Waalsovy síly) nebo jako chemická sorpce, tj. chemisorpce (vznik chemických vazeb). Míra sorpce závisí na teplotě, tlaku a koncentraci, na povrchové ploše a porozitě sorbentu i na chemické povaze obou složek; často se popisuje sorpčními izotermami (např. Langmuirovou, Freundlichovou, BET). Sorpce má zásadní význam pro separační procesy (chromatografie), sušení a odvlhčování, čištění plynů a kapalin (filtrace, zachytávání pachů a škodlivin), katalýzu i environmentální technologie (sorbenty pro těžké kovy, ropné látky aj.). Děj může být vratný; uvolnění sorbované látky se označuje jako desorpce.