adsorpční izoterma

[Latina, řečtina], křivka vyjadřující závislost adsorbovaného množství plynu nebo rozpuštěné látky na tlaku (u plynů) nebo koncentraci (u roztoků) při stálé teplotě. Popisuje rovnovážný stav procesu adsorpce, který je variantou procesu sorpce. Tvar izotermy závisí na druhu adsorbentu i adsorbátu, velikosti a struktuře povrchu a na povaze interakcí mezi částicemi. Průběh křivky umožňuje rozlišit fyzikální adsorpci od chemisorpce a poskytuje informace o specifickém povrchu a porozitě materiálu. Teoretický popis podávají např. Langmuirova izoterma (monovrstevná adsorpce), Freundlichova izoterma (empirický model) a BET izoterma (vícevrstevná adsorpce). Podle klasifikace IUPAC se rozlišuje několik základních typů izoterm (I–VI), charakteristických pro mikroporézní, mezoporézní a makroporézní materiály.