řehole

[Latinsky regula, pravidlo], soubor pravidel duchovního a pospolitého života, potvrzený církevní autoritou, je založena na zachovávání tzv. tří evangelických rad (chudoba, čistota, poslušnost), na principu společného života a na dalších zásadách, které zpravidla určili zakladatelé řeholí a řádů. Základy mnišství byly položeny ve východním křesťanství řeholí Basilea Velikého (4. století), v západním křesťanství řeholí Benedikta z Nursie (6. století). Z benediktýnské řehole a řehole Augustina, Františka z Assisi a Ignáce z Loyoly vycházejí katolické duchovní řády, které se dále řídí svými statuty a konstitucemi. Od 16.–17. století vznikaly řeholní kongregace, společnosti a ústavy, od 19. století v rámci úsilí církve o působení na laickou veřejnost tzv. laické instituty.