predikace



Jazykověda, [latina], přisuzování – druh syntaktického vztahu mezi podmětem a přísudkem (predikátem), kterým se podmětu přisuzuje určitá činnost, stav nebo vlastnost jako původci, cíli akce, nositeli stavu nebo vlastnosti ap., a vzniká tak věta dvojčlenná. Predikce se formálně vyjadřuje mluvnickou shodou přísudku s podmětem v osobě, čísle, popřípadě rodě.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 30. 11. 2004
Autor: -red-

Odkazující hesla: nomologické souvislosti, podmět, přísudek, shoda.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: