Pražský hrad

Mapa



Slavné stavby / Místa a oblasti

Sídlo hlavy státu a přední národní kulturní památka. Tisícileté centrum české státnosti a místo konání nejvýznamnějších státních a politických jednání. – Ještě před založením hradu bylo území Pražského hradu politickým a kultovním střediskem kmene Čechů. Byl zde umístěn kamenný stolec, na který byla dosazována knížata volená předáky Čechů (tento inaugurační obřad se udržel do konce 12. století). Mezi roky 884 a 888 postavil Bořivoj I. po svém křtu od Metoděje kostel Panny Marie a pak nechal celý volební a nastolovací areál obehnat valem, zpevněným opukou. Tím Přemyslovci získali kontrolu nad knížecí volbou a upevnili své postavení v čele tvořícího se českého státu. Staročeské hradiště mělo podobnou dispozici jako má současný Pražský hrad – na protáhlém ostrohu bylo vybudováno západní a východní předhradí oddělené náspem od střední části s původním dřevěným knížecím palácem a nově vybudovanými kostely sv. Jiří z doby knížete Vratislava I. a rotundou sv. Víta, založenou v 10. století knížetem Václavem. Roku 973 bylo na Pražský hrad založeno biskupství (při kostele sv. Víta) a klášter benediktýnek při kostele sv. Jiří (nejstarší klášter v Čechách). V 11. a 12. století byl Pražský hrad upravován v románském slohu (vybudováno zděné opevnění, zesílené branami a věžemi, zděný románský palác – zbytky zachovány pod Vladislavským sálem. Přebudovány byly kostely sv. Víta a sv. Jiří na románskou trojlodní baziliku) a stal se nejvýznamnější pevností přemyslovského státu. Jeho politiská, ideová a vojenská funkce byla záhy spojena s vývojem celé pražské sídelní aglomerace (území mezi Pražským hradem a Vyšehradem, spojené v 2. polovině 12. století kamenným Juditiným mostem); od Přemysla II. Otakara tvořil jednotný opevněný celek s Malou Stranou a Starým Městem, od Karla IV. s Novým Městem a Vyšehradem. Za Přemysla II. Otakara, Václava II., Karla IV. a Václava IV. provedena gotická přestavba Pražského hradu. Přemysl II. Otakar obnovil královský palác a zpevnil staré opevnění; k rozsáhlým gotickým přestavbám bylo přistoupeno za vlády Karla IV. (zejména obnova a rozšíření královského paláce poničeného požárem v roce 1303, novostavba dvorské kaple Všech svatých, gotické katedrály sv. Víta, dílo Matyáše z Arrasu a P. Parléře); na Pražském hradě zasedal zemský soud, byly zde uloženy zemské a dvorské desky, korunovační klenoty a řada památek (zejména v pokladu svatovítské kapituly). V období husitského revolučního hnutí měl Pražský hrad především vojenský význam, ale zachoval si postavení politického centra státu. Pozdně gotická přestavba Pražského hradu za vlády Jagellonců, vedená B. Riedem, byla uskutečněna v duchu nových požadavků doby (posílení obranného systému, zejména zesílením zdí a vybudováním dělových věží a bašt, přestavba západního palácového křídla, vybudování reprezentačních prostor – například Vladislavský sál, výstavba Ludvíkova křídla). Renesanční úpravy za Ferdinanda I. se týkaly zejména úpravy okolí Pražského hradu (založeny královské zahrady, výstavba Prašného mostu přes Jelení příkop, Letohrádku královny Anny); již asi od 13. století se v blízkostí Pražského hradu chovali lvi (erbovní zvíře český králů), naposled za Rudolfa II. Nové poklady a umělecké sbírky byly na Pražském hradě shromážděny v období manýrismu. Pražský hrad byl v období let 1583–1612 sídlem císaře Rudolfa II. V době jeho vlády provedeny rozsáhlé úpravy Pražského hradu, které si vyžádal požár v roce 1541 (oprava opevnění, výstavba Malé a Velké míčovny, letního a nového paláce se Španělským sálem a galerií, Kunstkomory). Pražský hrad se rozrostl i o renesanční paláce feudálů (pánů z Rožmberka, z Rožmitálu ze Švamberka a z Pernštejna). V České kanceláři Pražského hradu začalo 23.5.1618 české stavovské povstání (druhá pražská defenestrace – místodržící Ferdinanda II. byli vyhozeni z oken do příkopu Pražského hradu). Za třicetileté války byl Pražský hrad vyloupen v letech 1631–32 saskou a v roce 1648 švédskou armádou; Švédové z Pražského hradu odvezli větší část rudolfínských sbírek. Po menších barokních úpravách Hradu (průčelí sv. Jiří, jízdárna od J. B. Matheye) bylo přikročeno k rozsáhlé pozdně barokní přestavbě Pražského hradu za Marie Terezie podle projektu N. Pacassiho, jež změnila staletou volnou dispozici Pražského hradu v jednotný dominantní celek s čestným dvorem a Matyášovou bránou. V 2. polovině 19. století byla zahájena dostavba Pražského hradu v době románské (do poloviny 13. století).: kostel Panny Marie, Bílá věž, biskupův dům s kaplí, kostel sv. Bartoloměje, bazilika sv. Víta, královský palác s kaplí Všech svatých, bazilika sv. Jiří s klášterem, Černá věž západní části katedrály podle projektu J. Mockera. Od roku 1918 se Pražský hrad stal sídlem prezidenta Československé republiky, od roku 1993 České republiky. Pro potřeby státní reprezentace byl po roce 1918 upravován interiér Nového paláce a vytvořeno III. nádvoří s monolitem. Podélná dispozice hradního ostrohu je členěna do tří hradních nádvoří, na něž navazuje Jiřské náměstí a z něho ústící Jiřská ulice. Hlavní západní brána je tvořena pilíři, nesoucími skupiny zápasících Gigantů od F. I. Platzera. Do spojujícího průčelního křídla mezi prvním a druhým nádvořím byla N. Pacassim začleněna Matyášova brána z roku 1614. Druhé nádvoří vzniklo kolem poloviny 16. století. zasypáním příkopu z doby Přemysla II., do jeho budov byly začleněny stavby z doby Rudolfa II. i části románského obranného zdiva. Uprostřed nádvoří je barokní kašna s plastikami J. Kohla, v jihozápadním rohu kaple Svatého Kříže, postavená roku 1753 A. Luragem, v roce 1960 upravená na klenotnici. Dominantou třetího nádvoří je gotická katedrála sv. Víta se svatováclavskou kaplí, náhrobky českých panovníků a jižní Zlatou bránou s gotickou mozaikou. Uměleckou výzdobu třetího nádvoří tvoří gotická socha sv. Jiří (údajně dílo Martina a Jiřího z Kluže) a žulový monolit – pomník obětem l. světové války. Jižní trakt nádvoří uzavírá na východní straně Starý královský palác, zahrnující stavební fáze z doby Soběslava I., Přemysla II. Otakara, Karla IV. a Riedovu přestavbu z konce 15. století. Na východní straně k němu přiléhá gotický kapitulní kostel Všech svatých, renesančně přestavěný. Nejvýznamnější stavbou Jiřského náměstí je Jiřský klášter s trojlodní bazilikou; jižní frontu Jiřské ulice tvoří přestavěné původně renesanční feudální paláce (bývalý Ústav šlechtičen, Lobkovický palác), na severní straně hradní purkrabství. Z opevnění zachovány mimo jiné románské hradby, Černá věž, pozdně gotické opevnění, Daliborka. V současnosti spravuje Pražský hrad Správa pražského hradu, příspěvková organizace Kanceláře prezidenta. Z dalších institucí sídlí na Pražském hradě Metropolitní kapitula v budově Starého proboštství u svatého Víta, instituce historicky spojená s duchovní správou českého státu, se vzděláním, školstvím a rozvojem kultury. V klášteře sv. Jiří je umístěna sbírka starého českého umění Národní galerie. V suterénu a přízemí kláštera jsou shromážděna největší díla české gotiky, první patro je věnováno tvorbě 17. a 18. století. Lobkovický palác je věnován historické expozici Národního muzea „Památky naší minulosti“. Přehled českých dějin začíná od 4. století a pomocí dokumentů, typických výrobků, uměleckých předmětů apod. přibližuje jednotlivé historické etapy. Kromě této stálé sbírky lze v Lobkovickém paláci navštívit také krátkodobé výstavy a koncerty. Dále na Pražském hradě působí Archeologický ústav Akademie věd České republiky. Systematický archeologický výzkum Pražského hradu probíhá od roku 1925, od doby adaptací Hradu jako sídla prvního prezidenta, a trvá nepřerušeně, v návaznosti na stále pokračující rekonstrukční a stavební práce. Tím se postupně upřesňuje obraz vývoje ústředí českého státu. Výsledky archeologického výzkumu na Pražském hradě jsou pravidelně publikovány časopisecky, knižně i formou výstav. Sídlí zde také Český helsinský výbor – nezávislá nezisková organizace, která se zabývá monitoringem oblasti dodržování lidských práv v České republice, poskytuje porady v otázkách právních, státního občanství a uprchlictví. Expertní skupiny ČHV se vyjadřují i k návrhům zákonů týkajících se zmíněných oblastí. Dokumentační středisko a knihovna ČHV umožňují studium problematiky lidských práv. Středisko náhradní rodinné péče je občanské sdružení, které vzniklo v roce 1994. Pomáhá opuštěným a postiženým dětem najít novou rodinu, pomáhá pěstounským rodinám s jejich problémy. Informuje veřejnost o možnostech přijetí opuštěného dítěte do rodiny a spolupracuje s ostatními státními i nestátními institucemi, zabývajícími se podobnou problematikou u nás i v zahraničí. Dále zde sídlí Nadace pro současné umění Praha, Nadace VIA pro místní iniciativy, Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 a agentura Agnes.



Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 10. 1. 2022
Autor: -red-

Odkazující hesla: Cena Jindřicha Chalupeckého, Kancelář prezidenta ČR, Malá Strana, Obrazárna Pražského hradu, Praha, Přemyslovci, Spytihněv II., Strahovský klášter.

Sdílet: Facebook Twitter




Reklama: