polabsko-pobaltští Slované



Severozápadní, dnes vymřelá větev západních Slovanů; od 7. století sídlili v oblasti dnešní severovýchodní části Německa; jejich území bylo do 2. poloviny 13. století z větší části germanizováno. Dělili se na čtyři hlavní skupiny: Obodrity, Velety, Raňany a Pomořany. Pro společenský vývoj polabsko-pobaltských Slovanů byl charakteristický rozvoj sněmovní organizace, spjatý s pohanskými kulty, zejména na Rujaně a u Luticů (Veleti). To oslabovalo formování raně feudální panovnické moci; větší státní celek se vytvořil jen u Obodritů a dílčí knížectví u Pomořanů. Od 10. století bylo území polabsko-pobaltských Slovanů cílem německé feudální expanze, spojené se šířením křesťanství; jako ideologická protiváha sílily u polabsko-pobaltských Slovanů zejména v 11. století pohanské kulty (centry Arkona, Retra). Ve 12. století dosáhla římskoněmecká říše christianizace polabsko-pobaltských Slovanů (na Rujaně provedli christianizaci dánští králové). S rozvojem feudalismu souviselo poněmčování knížat (Meklenbursko, Rujana, Pomořany) a šlechtických předáků; prosazovalo se německé právo, zejména v důsledku kolonizace a zakládání klášterů a měst.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 26. 1. 2020
Autor: -red-

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: