mince



[Němčina, latina], původně kus kovu určitého tvaru, za jehož váhu a obsah drahého kovu ručil stát či vydavatel. První mince ve starověku se objevily v Číně a Malé Asii (Lýdie), v Řecku a římské říši, odkud se rozšířily dále do Evropy. Dnes je mince peněžní jednotkou, která je součástí peněžní soustavy každého státu. Mince má dvě strany: líc (avers) a rub (revers), na nichž bývá zpravidla vyražen státní znak, číslice vyjadřující jmenovitou hodnotu mince a letopočet ražby. Mince plní funkci peněz jako oběživa v podobě kurantních mincí (jejichž jmenovitá hodnota odpovídá hodnotě peněžního kovu, například zlaté mince) nebo jako peněžní znaky ve formě drobných mincí (jejichž jmenovitá hodnota se odchyluje od hodnoty mincovního kovu).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 10. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: drahé kovy, exerg, jakost mince, mincovna, mincovní obraz, mincovnictví, numizmatika, oběživo, sběratelství.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: