Michail Alexandrovič Bakunin

[Bakuňin], *30.5.1814 – †1.7.1876 (Bern), ruský revolucionář, jeden ze zakladatelů a ideologů anarchismu. Ve 30. letech 19. století člen Stankevičova kroužku, blízký Bělinskému, Gercenovi a Ogarjovovi. Nadchl se Fichtem a Hegelem, interpretoval však jejich filozofii svévolně. Od roku 1840 byl v emigraci, žil v řadě evropských zemí, hlásil se k mladohegelovcům, v revoluci 1848 vyzýval k boji proti carismu, za osvobození národů Ruska, za rozbití rakousko-uherské monarchie a vytvoření federace slovanských národů. Účastnil se Slovanského sjezdu a červnového povstání v Praze, navázal styk s některými českými a slovenskými osobnostmi, mimo jiné s L. Štúrem. V květnu 1849 vedl povstání v Drážďanech. V roce 1851 vězněn, dvakrát odsouzen k smrti německými a rakouskými soudy, posléze vydán carským úřadům, od roku 1857 ve vyhnanství na Sibiři, odkud v roce 1861 uprchl do Londýna. V 60. letech 19. století se definitivně zformovaly jeho anarchistické názory. Aktivně se účastnil organizace anarchistického hnutí (založil Mezinárodní organizaci sociální demokracie), bojoval proti marxismu v První internacionále, za snahy o její rozštěpení v roce 1872 byl na kongresu v Haagu vyloučen. Působil jako jeden z vedoucích ideologů revolučního narodnictví 70. let. Zemřel v Bernu.