Karl Vogt



Filozofie
[Fókt], *5.7.1817 – †5.5.1895, německý přírodovědec a filozof. Spolu s L. Büchnerem a J. Moleschottem reprezentant vulgárního materialismu. Účastník revoluce v roce 1848, člen frankfurtského parlamentu, po porážce revoluce odsouzen v nepřítomnosti k smrti, emigroval do Švýcarska. Profesor univerzity v Ženevě. Spolupracovník J. von Liebiga a J. L. Agassize, stoupenec Cuvierovy kataklyzmatické teorie. Přítel Kellerův, Herweghův, Gercenův, Proudhonův a Bakuninův. S G. Herwegem a M. A. Bakuninem se zúčastnil povstání proti marockému knížeti Florestanu I. (*1785 – †1856). Nadšený propagátor idejí přírodovědeckého materialismu, darwinismu a ateismu. Na vědeckém kongresu v roce 1854 bojoval s kreacionistickými názory fyziologa R. Wagnera, klonil se k Haeckelově monismu. Jako vulgární materialista redukoval psychické procesy na anatomiokou a chemickou strukturu mozku. Proslul tezí, že myšlení je výměškem mozku, podobně jako žluč je vylučována játry. Jako ateista nechápal sociální a sociálně psychologické kořeny náboženství. V politických názorech nechápal význam třídního boje. Byl republikánem a stoupencem sjednocení Německa. Vystupoval proti marxismu a revolučnímu dělnického hnutí, často z anarchistických pozic a z obav o osud soukromého vlastnictví. Na jeho pomluvy odpověděl K. Marx ostrým pamfletem Pan Vogt (1860). Vogt měl ve své době značný vliv na radikálně smýšlející inteligenci. Jeho práce byly překládány téměř do všech evropských jazyků. Působil mimo jiné na vývoj materialismu a ateismu v Rusku (D. I. Pisarev). Hlavní dílo: Physiologische Briefe (Fyziologické dopisy).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 28. 8. 2006
Autor: -red-

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: