loď
Technika / Doprava / Lodě
Dopravní prostředek k přepravě osob a zboží po vodě. Podle účelu se dělí lodě na obchodní (pro dopravu osobní, nákladní nebo smíšenou), vojenské (pomocné, transportní, válečné), sportovní (kánoe, kajak, veslice například dvojskif) a speciální (majákové, rybářské, dílenské, výzkumno, tankové). Podle použití se dělí na lodě říční a lodě námořní. – Dopravu po vodě znali lidé již v nejstarších dobách (vory, dlabané nebo vypalované kmeny, nafouknuté měchy ze zvířecích kůží). Od těchto jednoduchých plavidel je třeba odlišovat pozdější lodě stavěné (s kostrou a obšívkou). Stavěné lodě byly poháněny bidlem, pádly, vesly a větrem pomocí plachet (od 3. tisíciletí př.n.l. ve Středomoří, Indickém oceánu a východní Asii). Pro Evropu měly význam plavby na Baltu a v Severních moři (od doby bronzové), kde prosluly vikingské veslice s plachtou. Vývoj evropských lodí určovala nadále bipolarita středo a severomořská, od 15. století n.l. byly evropské lodě schopné dalekých oceánských plaveb. Na počátek 19. století se klade použití parního stroje k pohonu lodí. První loď která byla poháněna parním strojem, byla kolesová říční loď s Wattovým parním strojem, postavená v roce 1802 ve Velké Británii. Prvou námořní lodí s parním pohonem byl (1815) malý ruský parník Jelizaveta. Resslovým vynálezem lodního šroubu v roce 1852 nastala zásadní změna v pohonu lodí. Vznětové motory a dieselelové agregáty se uplatnily v lodní dopravě ve 20. století a od roku 1954 se používá jaderný reaktor v lodních turbínových systémech (Nautilus – 1954, ledoborec Lenin – 1959 a další). Viz také člun; plachetní loď; vodní doprava.
Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 31. 10. 2020
Autor: -red-
Reklama: